Lymfa (míza) je nažloutlá tekutina některých živočichů včetně člověka, která koluje v lymfatickém systému. Má podobné složení jako krevní plazma. Lidské tělo obsahuje asi jeden litr lymfy.
Lymfa vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku. Za 24 hodin se v těle vytvoří asi 2,5 l lymfy.
Sbírá se do mízních vlásečnic (lymfatických kapilár). Potom pokračuje dál širšími cévami, kde se pak na různých místech nachází lymfatické uzliny, které lymfu filtrují. Lymfatické cévy se postupně spojují do tzv. ductus thoracicus, která lymfu odvádí do žilního systému. Lymfa tedy necirkuluje v uzavřeném oběhu, jako je to například u krve.
Složení lymfy je proměnlivé – závisí na tom, v kterém orgánu vzniká. Je do určité míry podobné složení krevní plazmy, má však mnohem méně bílkovin. Nejvíc jich v lymfě pochází z jater. Lymfa, která přichází z trávicí soustavy, má zase vysoký obsah tuků. Lymfa v kapilárách neobsahuje buňky; ty se do ní dostávají až po průchodu některou lymfatickou uzlinou. V ductus thoracicus má lymfa narůžovělou barvu, je kalná a obsahuje mnoho buněk. Má i schopnost srážet se, podobně jako krev. 99 % jejích buněk tvoří lymfocyty, z toho 95 % jsou malé lymfocyty. Ostatní buňky jsou v lymfě ojedinělé.
Pohyb lymfy je zařizován speciálními mechanismy:
kontrakcí hladké svaloviny v medii lymfatických cév
kontrakcí přilehlých kosterních svalů
dýchacími pohyby, peristaltikou střev, činností srdce
Lymfatická soustava
Lymfatická soustava (mízní soustava) je jednosměrná soustava lidského těla, vedoucí z mezibuněčných prostor do krve mízními cévami. Větší mízní cévy se označují jako mízovody (např. hrudní mízovod – kde ústí míza do žil).
Mízně-cévní neboli lymfatický systém se skládá z lymfatických cév a vysoce specializovaných lymfoidních orgánů a tkání především brzlíku, sleziny a mandlí. Nejmenší lymfatické cévy se nazývají lymfatické kapiláry a vedou podél tepen a žil. Všechny lymfatické cévy se spojují do dvou velkých kanálů, hrudního mízovodu a pravého lymfatického mízovodu, jež ústí do venae brachiocephalicae blízko srdce. Lymfa je tak odváděna z tkání lymfatickým systémem do krve. Probíhá zde míza, která je produktem tkáňového moku. Aby se dostala míza zpět do oběhu, musí se 2–3 l/den této tekutiny dostat cestou mízních kapilár do krevního řečiště.
Funkce
Odvod tkáňového moku z tkání ve formě lymfy
Odvod tuků ve formě kapének do horní duté žíly
Obranný mechanismus – mízní uzliny
Odvádí z těla produkty metabolismu (škodlivé, nepotřebné látky)
Vede do krve živiny
Míza se podílí na stálosti vnitřního prostředí
Lymfatické orgány
Slezina – největší lymfatický orgán v těle
Mízní uzlina – malé orgány vmezeřené do lymfatických cév, zejména imunitní funkce
Mandle – tvoří tzv. Waldeyrův mízní okruh, bojují proti infekci v jednom z přirozených vstupů do těla – hltanu.
krční mandle, nosní mandle, jazyková mandle
Brzlík – ke stáří je nahrazován tukem, hlavní funkce v dětství (imunokompetence T-lymfocytů).
Kostní dřeň – vznik leukocytů a dalších elementů imunitního systému (zejm. granulocyty a monocyty)
Apendix – významná součást tzv. MALT (mucosa asociated lymphatic tissue – slizniční lymfatická tkáň) systému. Pro velký objem lymfatické tkáně bývá nazýván tonsila abdominalis, tedy břišní mandle.
